Moje sestra mi nikdy nepřišla moc hezká. Samá ruka, samá noha. Piha pod nosem a vlasy barvy počůrané slámy. Já sama rozhodně ke třídním krasavicím nepatřím, ale moje kaštanové vlasy do půli zad mi jisté sebevědomí dodávají.
Jenže ségra roste a "bohužel" musím konstatovat, že roste do krásy. Z fleku by mohla dělat modelku. Dlouhé nohy, piha krásy na obličeji, štíhlá postava. I ty prsa jí rostou rychleji než mě (a to je o čtyři!!! roky mladší). Zatímco já se výškově zasekla na prvním stupni, ona roste dál a dál. Je jako slunečnice, která natahuje svůj krk ke Slunci.
Dneska ráno, když jsem ji pozorovala jak si rozčesává vlasy, jsem si uvědomila, že ve mě vyvolává spoustu protichůdných pocitů. Jsem pyšná. Ano, jsem pyšná, protože jen málokdo má tak pěknou sestru jako já.
Ale na druhou stranu jí závidím. Dlouhé nohy, chodidlo normální velikosti (s mojí 34 se žije fakt blbě) a pozornost kluků o které se mě může leda tak zdát. Zatímco o ní se kluci perou (a ona je s úsměvem odmítá) o mě sotva zavadí.
Kdyby byla "jen" pěkná, dalo by se to zvládnout. Ostatně jednou, stejně jako já, zestárne a bude mít vrásky. Ale ona na co sáhne, to se jí daří. Umíš šít, vařit, zpívat, tancovat, hraje na kytaru a na housle, sportuje. Na rozdíl ode mě, kavárenského povaleče, je zkrátka naprosto renesanční.
Milá sestro, jestli tohle čteš, odkroj mi prosím trochu tvé krásy, přidej jedno (nebo dvě?!) velikosti chodidla, předej mi trochu té šikovnosti a já ti přísahám, že už nikdy ti nebudu závidět. Do té doby budeš však muset vydržet můj rentgenový pohled a závistivé poznámky. Co vy? Závidíte někomu?
Žádné komentáře:
Okomentovat